Pískový lom v Černovicích

Začátek průzkumné výpravy vypadá docela nevinně jako obyčejný konec zahrádkářské kolonie. Možná bych ani nepokračoval dál nebýt hodně výrazných cedulek oznamujících zákaz vstupu na závoře. Něco zajímavého tam tedy musí být!

Přestože jsem navštívil desítky větších měst, považuji Brno za jedno z nejzajímavějších. Jeho zvláštní poloha v bývalých bažinách na soutoku tří řek sevřených prstencovitou hradbou okolních kopců a průmyslová historie vystvaěná na středověkých základech otevírají městu prostor k ukrytí mnohých tajemství - neviditelných pod nánosy hlíny nebo času či prostě dovedně skyrytých všetečným zrakům pátračů za hranicí každodenních cest městem. Rád se vydávám mimo obvyklé cesty, abych znovu a znovu nacházel místa a věci, které zviklávají mé obvyklé sebevědomé tvrzení, že „Brno znám jako svoje boty“.

Zadní cesta k černovické skládce vede okolo její rekultivované části. Červná barva země tu ostře kontrastuje se zelení okolních zahrádek.

Vzhledem k tomu, že jsem konečně začal jezdit do školy na kole, je pro mě objevování nových zákoutí mnohem bezprostřednější než dřív. I když nemám čas trávit večery pátráním po zapadlých zajímavostech, občas si trošku protáhnu svou obvyklou cestu a snažím se dojet do míst, která dosud neznám. Tak mně na konci dubna zavedl osud až do Černovic - jihovýchodního cípu města, kde by člověk hledal snad skladiště, odstavné plochy, pole či bažiny, ale ne lom.

Jediná bioplynová stanice v Brně má kapacitu asi 1000 t biologicky rozložitelných odpadů ročně a jako experimentální zařízení ji provozuje Ústav pro využití plynu. Před zraky občanů je opravdu důmyslně ukryta ve čtvrti, o níž většina brňanů nemá ani ponětí. Zde, za bývalou rekultivovanou skládkou, obklopena továrními halami a opuštěnými haldami tiše vrní v plně automatickém provozu. V připojené kogenerační jednotce (modrý kontejner) se vzniklý bioplyn spaluje za vzniku elektřiny společně se skládkovým plnynem z vedlejší uzavřené skládky, po které zatím vesele pobíhají zajíci a srnci.

A přesto ani zde ještě nespadá náhorní plošina nad prstencem svahů lemujícíh město rezignovaně k řece. Hrana kopců jen líně mění svoji niveletu směrem k jihu a tak Svitava těsně před soutokem se Svratkou stále ještě protéká pod stráněmi, vzdálenějšími sice od břehů, přesto však stále strmými na to, aby se do nich mohly dobře zakousnout čelisti těžebních strojů a vytěžit - pískovec.

Z bránou míří cesta do podivného území. Terén tu má nějaký divný, nepřírodní tvar.

Není těžké odtušit, že co se týče geologie, nuda v Brně rozhodně není na místě. Vápencové masivy Moravského krasu (lom Hády), červená barva hornin ve stejnojmenné kolonii (lom Červený kopec), tonality nad Svratkou (lom na Kamenomlýnské) a zřejmý výškový zlom vedou i laika mého typu k úvaze, že město bude ležet na rozhraní mnoha hornin. Pískovec jsem tady ale nečekal.

A skutečně! Za křovím se najednou otvírá pohled na veliký lom.

Nejprve jsem si myslel, že jsem vjel do obyčejné zahrádkářské kolonie, po cestě, která bude buď rovnou slepá, nebo skončí v polích Černovické terasy. Záhy mně však zaujaly cedulky upozorňující na neznámé nebezpečí - značení vyvolalo právě opačný efekt, než který mělo.

Mimoděk jsem si vzpomněl na úryvek z básně od Holuba: Den jasný, že se až okna otvírala, prsa trávníků se dmula radostí a auta na silnici zpívala velkou asfaltovou píseň. V Lobzích spadl pes do lomu a plakal…

Pokračoval jsem v průzkumu, dokud jsem neobjevil jednak starou rekultivovanou skládku a vedle ní stojící bioplynovou stanici (o které jem již mnoho četl ale dosud ji nespatřil na vlastní oči). Zajímavé oplocené území nikoho, plné zvěře a žel taky odpadků, se táhlo dále k jihovýchodu až ke Švédským valům, ke kterým se vydám příště. Nyní jsem však zamířil zpátky k městu, na sever, kde jsem narazil na netušenou hranu srázu padající do hloubky více než 30 m. Víc už ale ať hovoří samy fotky z cesty.

V nejstrmějším místě je stěna lomu skutečně nebezpečná. A to se člověk ani nemusí hned zřítit, stačí, když se s ním utrhne nestabilní okraj pískovcového srázu. Komu se nezdál sen o ševci, může být přecejenom klidnější.	Lom se postupně stáčí do sebe jako rohlík. Na několika místech těžba dala vzniknout romantickým terasám. Nebýt to přímo v Brně, tábořilo by se tu skvěle.
Lom si svojí velikostí nezadá s Velkou Amerikou.	Kdo by to řekl, že jsou slavné Černovické terasy ve skutečnosti duté. V jejich nitru se rozkládá obří písečný lom. A v něm se pod navážkou hlíny skrývá cosi, co vypadá jako nelegální ukládání čistírenských kalů.

Související články:
	Článek: LDN Babice 5. 4. 2013		Článek: Luxusní vila po cestě z kampusu 24. 1. 2012
	Téma: Brno Druhé největší české město je nejen mým rodištěm a bydlištěm, ale také zajímavým centrem průmyslu a školství s bohatou historií, která se promítá do ducha mě…